Druhého září, krátce po prvním usednutí do lavic a vyřešení těch nejzákladnějších věcí, jsme vyjeli na čtyři dny dlouhý adaptační pobyt do Skryjí. Nejdřív nikdo z nás ani netušil, kam to vlastně jedeme. Jen jsme tak stáli v autobuse, mačkali se jeden na druhého a čekali, až pedagogický dozor konečně oznámí, že máme vystupovat. Když se tak u zastávky Skryje opravdu stalo, ušli jsme jen pár kroků k jídelně, kde na nás čekal oběd, než jsme se vydali zase na cestu. Naštěstí už chata, ve které jsme další čtyři dny strávili, nebyla tak daleko, a tak jsme po půl hodině úspěšně dorazili na místo a ubytovali se.

Po vybalení nejnutnějších věcí jsme se sešli před chatou a nejdříve hráli seznamovací hry, které nebyly vůbec na škodu, jelikož, jak se ukázalo, zapamatovat si všechna jména bylo těžší, než se zdálo. Následně jsme byli náhodně rozdělení do týmů a plnili všelijaké aktivity. Patřilo mezi ně například kreslení našeho erbu či stavění stanu na čas. Večerní program probíhal v podobném duchu, jen jsme již byli všichni pohromadě. Vzájemně jsme se o sobě všichni dozvěděli další zajímavé informace a s večerkou šli spát. Druhý den se nesl opět ve znamení seznamovacích her či her na důvěru, byl však fyzicky daleko náročnější. Museli jsme přenášet své spolužáky pomocí provazů, zachránit “mravenčí královnu” pomocí přelézání všech členů našich týmů a také lézt na lanech mezi stromy, držeje se přitom jeden druhého. Ten samý den večer jsme proto rozdělali jen oheň a strávili u něj pár příjemných hodin zpíváním a hraním na hudební nástroje

Středa byla ze všech dní na adaptačním kurzu jistě nejnáročnější. V ranních hodinách nás autobus odvezl za hranice Plzeňského kraje, kde jsme došli k řece a dalších devět kilometrů nešli pěšky, ale pádlovali na raftech. Už jen pádlování nás vysílilo, a tak byla pauza na oběd téměř povinnost. Poté nám však nezbývalo nic jiného, než se opět vydat na cestu k dalšímu cíli, kterým byla krásná Skryjská jezírka. Od těch to k našemu místu pobytu byl už jen kousek a po velmi vydatné večeři jsme na pár chvil opět usedli k ohni.

Ve čtvrtek jsme si sbalili všechny své věci, uklidili chatu a než jsme se nadáli, adaptační pobyt byl za námi.

Ačkoliv nás kurz vyčerpal, čtyři dny ve Skryjích jsme si všichni moc užili a už teď se těšíme, až opět někam vyjedeme.

-K.B., 1.LA-

Na fotografie z kurzu se můžete podívat ZDE