Už je to tady, vyrážím k velkým dveřím ve Společenském domě v Hořovicích, které otevírám a první hosté vstupují dovnitř. Celá třída 4.LA ze Střední pedagogické školy Beroun je oblečena v retro stylu a hosté se velmi diví, proč takto vypadáme, dokud ovšem neuvidí svého maturanta a tím pádem jim dojde, že to není pouhý nevkus, ale že v tom bude asi něco víc. 12.ledna 2018. Toto datum známe všichni nazpaměť, pro někoho noční můra, pro jiné sen, ale dnes je to pro nás pro všechny den D.

Je pár minut po zahájení plesu a náš moderátor Ondra Urban stojí před plným hořovickým sálem a vítá naše maminky, tatínky, babičky, dědečky a všechny blízké, co nás přišli podpořit. My mezitím sedíme v šatně a odpočítáváme minuty do začátku, někdo se posilňuje trochou alkoholu a my ostatní jen ladíme poslední detaily na našich účesech. Opravdu hlasitě se ze sálu ozývá uvedení naší třídy na parket. Pořád tomu nemůžeme uvěřit, ale před námi stojí stovky lidí a těší se na to, co přijde. Naše předtančení máme za sebou a s obrovským potleskem se vracíme do šatny. Tak rychle to uteklo, nacvičovali jsme to celé měsíce a najednou se zase převlékáme a připravujeme na další program. Teď už sundáváme barevné punčocháče a áčkové sukně a na řadu přicházejí naše krásné šaty. Po dlouhé boji sundávání roláku z předtančení se oblékneme. Najednou se z nás všech stávají princezny, které čeká slavnostní nástup a šerpování.

Poté, co jsme se všichni prošli po sále jsme se seřadili do dvou řad naproti sobě a čekáme na naši chvíli na červeném koberci. Jako první jde náš třídní učitel Miloš Novák, v rytmu své oblíbené písničky od skupiny Coldplay dochází na konec červeného koberce a čeká na nás – na jeho třicet maturantek. Jako poslední po červeném koberci přichází Filip, a musím podotknout, že jako náš jediný kluk ze třídy, jde s největším potleskem a užívá si to tak jako my si to užily s holkami před malou chvílí. Poslední ošerpovaný spolužák je sice Fíla, ale nesmíme zapomenou na našeho Miloše, který také dostává svou šerpu a navíc několik dárků, ze kterých má opravdu velikou radost. Stačí si jen připít a ošerpovaná 4.LA může za hudby písně Trezor od Karla Gotta sbírat peníze do plachty, díky velmi bohatému zlatému dešti.  Z formálních věcí zbývá už jen proslov maturantů a třídního učitele. U obou proslovů nejednomu z nás ukápla slza, (Elišce hned několik) protože proslovy od Filipa a Monči a později i od pana učitele byly moc krásné.

A je tu volná zábava, sál praská ve švech a podlaha sebou otřásá. Všichni se baví, tancují a zpívají společně s kapelou Merkur. Hostesky prodávají půlnoční noviny a tombolu. Hosté si hodnotné dary vyzvedávají u okénka. Občas zahlédneme někoho, jak táhne pytel brambor anebo vláčí velké keramické umyvadlo, tombola sklízí veliký úspěch a my máme radost.

Nestačíme pomalu pozdravit všechny své přátelé a rodinu a už je půl dvanácté. To znamená jediné. Všichni rychle do šatny, musí se zkontrolovat, jestli jsou všichni připraveni na půlnoční překvapení. Všichni jsou nepostradatelnou součástí našeho vystoupení, a tak musejí nasadit jarmilky, obléct si modré šortky, bílé tílko a vyrazit na parket, kde nám hraje píseň Poupata od Michala Davida a my cvičíme společně s naším třídním spartakiádu. Spartakiádou to ale nekončilo, ještě jsme si zatancovali na několik písniček, nesčetněkrát se převlékli, a nakonec pro velký úspěch zopakovali i naše předtančení, sice ne bezchybně, ale přece jenom!

Nikdy jsme asi nečekali, že to dopadne, tak jak to dopadlo a celý ples předčil naše očekávání a my si to neskutečně užili. A nebyli jsme sami. A jak to víme? Už jen proto, že nás na after party nezůstalo 10, ale bylo nás nespočet. Neuvěřitelně plný sál, který s námi tancoval až do samého konce. A ať už se stalo během příprav cokoliv, už je to zapomenuto a na ples budeme asi do konce života vzpomínat jen v tom dobrém. Teď už nezbývá nic jiného, než si popřát takovouto úspěšnost i u maturit a přijímacích zkoušek.

-Veronika N., 4.LA-

Na fotky z plesu se podívejte ZDE