V pondělí 3.5. jsme se my, studentky druhých ročníků, vydaly na výtvarně-hudebně-dramatický kurz, neboli plenér, v kempu Višňová. Doprovodem nám byly paní profesorky Jana Kubásková, Martina Hanslová, Ivana Beranová, Jitka Haklová a Lucie Luxová. Sešly jsme se na vlakovém nádraží, ale na cestu jsme se vydaly autobusem, jakožto náhradní dopravou za vlak.

Cesta netrvala dlouho a dorazily jsme na vlakové nádraží Roztoky u Křivoklátu. Náš kemp byl ale ještě o kus dál, a tak nás měla čekat cesta pěšky. To se moc nikomu nelíbilo, kvůli zavazadlům, které jsme s sebou měly. Paní profesorka nám však oznámila, že si můžeme dát zavazadla do nákladního vozu. To bylo pro všechny úlevou. Ale mnoho z nás stále protestovalo, protože komu by se chtělo jít v takovém vedru pěšky. No, stejně jsme neměly na vybranou a šly jsme. Cestou jsme párkrát špatně odbočily, i přes předběžné upozornění, že paní profesorky URČITĚ znají cestu, a musely jsme se vracet, ale i přes tyto menší nepříjemnosti jsme dorazily do kempu poměrně včas. V kempu nám rozdali klíčky od chatek, které byly po čtyřech.  Ubytovaly jsme se a měly jsme možnost své chatky řádně prozkoumat. Oproti cyklistickému kurzu jsme byly všechny mile překvapeny. Chatky byly vybavené nejen zásuvkami, ale dokonce ledničkou! Takový luxus nikdo nečekal. Mou čtveřici ovšem uvítal velmi velký, chlupatý, černý pavouk. Musím říct, že milé přivítání to nebylo. Vyhnaly jsme ho koštětem a po zbytek dne jsme se neodvážily sahat na závěsy.

Sraz kvůli informacím byl až ve dvě hodiny, takže jsme měly čas si ještě vyzkoušet slunění, či restauraci. Ve dvě jsme se sešly u paní profesorek. Před chatkou na trávě byly papíry s úryvky z různých pohádek. Měly jsme udělat skupinky po cca deseti a vybrat si úryvek, který za dobu plenéru zdramatizujeme. Samozřejmě se musely zapojit i výtvarné a hudební činnosti. Text sloužil pouze jako inspirace. Mohly jsme využít jen to, co se nám hodilo. Příběh jsme mohly i upravit do jiného tématu, a také určit jiné sledující, než děti. Tvoření skupinek bylo náročnější, protože sehnat deset nejmilejších lidí nevychází, když už si vyberou svoje. Dokonce jsme byly prosit paní profesorky o úpravu počtu skupinek, neboť jsme byly dvě skupinky po sedmi a nechtěly jsme se rozdělovat. Paní profesorky byly vstřícné a vyhověly nám, ale jak paní profesorka Hanslová zdůraznila: „Víc jak sedm jich nebude!“.

Skupinky byly hotové a témata vybraná. Bylo teprve chvíli po druhé hodině odpolední a všichni jsme už mohli začít pracovat na scénáři, či kulisách a kostýmech. Ještě ten večer se scénáře odevzdávaly ke kontrole. Některé skupinky si užívaly volné odpoledne a jiné se do toho pustily ihned. Má skupinka to vzala tak napůl. Vše jsme nejprve pořádně promyslely a napsaly scénář, který jsme mimochodem musely přepisovat, kvůli špatnému rozvržení, a poté jsme si spíše navrhly přesný způsob, co a jak bude. Když nás však paní profesorky načapaly při chvíli volna, zdůraznily nám, že bychom se měly už pustit i do kulis. A tak jsme se ještě po večeři znovu sešly a začaly se základy.

Druhý den se už muselo začít pořádně makat. V osm byla snídaně a hned po snídani jsme mohly pracovat na našem projektu. Byl čas na dodělání kostýmů, kulis a dalších potřebných věcích. Okolo dvanácté byl oběd a poté jsme opět mohly pracovat. Odpoledne už bylo spíše určené pro samotné nacvičování a upravování textů. Samozřejmě si žádná skupina neodpustila udělat menší pauzu u vody, nebo v restauraci u malinkovky. Hudba, smích a herecké výkony se ozývaly v celém kempu. Tím, že jsme mohly mít své vlastní tempo, jsme si pracování na hře velmi užívaly. Mohly jsme si povídat, dělat menší pauzy, ale zároveň pracovat na věcech, které se nám líbí a které nás baví. Většinu času byly skupinky pospolu, ale někdy se i rozdělily, kvůli delší pauze například na opalování, či pobytu u vody. Večer se už opravdu jen přehrávaly naučené scénky a upravovaly se detaily. Většina skupinek dokonce měla volné večery pro odpočinek.

Třetí, tím pádem poslední, den se scénky už hrály před publikem, které tvořily paní profesorky a ostatní skupiny. Snídaně byla posunuta o půl hodiny, poté jsme měly hodinu čas na přípravu. Nejprve nám mělo být umožněno pouze půl hodiny, ale minimálně naše skupinka věděla, že to by se nic nestihlo. Během té hodinky jsme se stihly převléci do kostýmů, namalovat se a dokonce i jednou rychle přehrát scénku. První scénka začala v devět. Postupně se publikum přesouvalo s vlastními židlemi. Herecké výkony byly velmi vydařené a spousta scének i pobavila. Jediná nepříjemnost bylo až moc hřející sluníčko. Ale asi můžeme být rády, že nám při tom nepršelo.

Dohrála poslední skupina a paní profesorky Haklová a Kubásková stručně zhodnotily kurz. Dále se herci jen odlíčili a převlékli, šlo se na oběd a po obědě jsme měly chvíli času na sbalení si věcí, úklid chatek a připravení na odjezd. Vše se stihlo velmi rychle, takže později šlo spíše jen o odpočívání a válení se. Všichni jsme se už těšily domů, i když jsme si plenér velmi užily.

Cesta zpět probíhala podobně jako cesta do kempu. Nejprve jsme šly pěšky v nepříjemném vedru na vlakové nádraží, tam jsme čekaly na vlak, který měl mimochodem zpoždění, a na náhradní autobus se přestupovalo v Nižboru. Dorazily jsme do Berouna okolo třetí hodiny odpoledne. Všechny jsme se rozloučily a odešly po svých. Kurz se velmi vydařil a každá z nás má o něco více společných zážitků, na které bude ráda vzpomínat. Tento kurz nám určitě předal i spoustu zkušeností a do školek a družin se nám to bude velmi hodit.

-K.S., 2PB-

Na veselé fotky z kurzu se podívejte ZDE