Jedno středeční mrazivé ráno se pár odvážlivců ze třídy 3.PA již podruhé vydalo podívat do lesní školky na Zdejcině.
Tato školka je dětská skupina s názvem „U Kouzelného stromu“. Zřizují si ho sami rodiče za pomoci hlavních učitelek Marcely Červenkové a Dany Douděrové. Ještě se k nim připojuje paní učitelka Hanka.

Od normální školky se tato odlišuje mnoha věcmi.
Například svačiny zajišťuje vždy jeden z rodičů pro všechny děti.
Jurta – místo, kde si děti hrají a svačí, je chlouba celé školky. Je to kruhová stavba s kapacitou pro 15 dětí, ale vešlo se nás tam mnohem víc.  S dětmi se ve školce snaží být co nejvíce venku, když je však opravdu nepříznivé počasí, výuka probíhá u Dany doma.

My jsme se sešli před osmou hodinou na autobusovém nádraží v Berouně. Autobusem jsme pak pokračovali až na Zdejcinu, kde jsme byli již netrpělivě očekáváni.
Část naší třídy si pro děti připravila divadelní představení Budulínek a my ostatní jsme během příprav pozorovali dění ve školce. Paní učitelky si vždy s dětmi před nějakým divadlem zpívají písničky a ani tentokrát tomu nebylo jinak.  Při divadelním představení se dětem tajil dech. Napjatě poslouchaly a protože některé znaly i slova, jemně si pobrukovaly do rytmu. Našim hercům, mezi které patří Kačka Kazimourová, Verča Pausarová, Terka Štěpničková, Týnka Vlasáková, Barča Wilke, Daniel Zadina a sbor složený z Aničky Duníkové, Domči Landové a Terky Pourové, se vystoupení moc povedlo a u dětí sklidili obrovský úspěch. Na oplátku nám děti zahrály pohádku O boudě budce, která se jim také moc povedla.

Po dramatických výstupech začal klasický den v lesní školce. Paní učitelky si děti rozdělily do tří skupinek. První připravovala zeleninovou polévku. Druhá z těsta vyráběla svatomartinské rohlíčky a třetí skupina se vydala ven.
Venku se hrály hry na poznávání přírody. Zimomřiví jedinci z naší třídy setrvávali tvrdošíjně uvnitř jurty, kde pomáhali s přípravou pokrmů. Děti měly připravený kartón, na kterém měly namalovaný les. Na něj přikládaly kartičky se zvířátky a určovaly, jestli v zimě spí.

Najednou začalo mrholit a paní učitelky z lesní školky na nás poznaly, že se nám chce jít zpět do jurty, kde na děti čekaly již upečené rohlíčky. To už se nám krátil čas a my se museli rozloučit. Děti byly tak hodné, že se s námi tak jako sv. Martin rozdělily o upečené dobroty a poté jsme se opravdu vydali na autobus zpátky do Berouna.

Bylo zajímavé vidět lesní školku zase v jiném ročním období a myslíme si, že jsme se s dětmi neviděli naposledy.
Už teď se těšíme na další shledání.

Za 3.PA Markéta D. a Eliška K.

Ke článku patří i fotogalerie