Již to bude 21 let, co jsem opustila SPgŠ. Kde jsou ty časy bezstarostného mládí, když jsme na vysokých podpatcích zdolávaly cesty Boubínského pralesa na Šumavě, či zpívaly trempské písně u táborového ohně.
Rádi si na tyto chvíle zavzpomínáme na školních srazech. Díky profesorům a naší zlaté paní profesorce Evě Stodůlkové víme vše, co se děje kolem naší bývalé školičky.
Dnes já i moje spolužačky vedeme pedagogickou praxi a samotnou mě mrzí, že spousta děvčat odchází za jinou profesí, neboť není nad rozzářené oči dětí, když jsou spokojené a šťastné. Jen dětská duše si může představit starou babičku s čepičkou jako Šmudlu a tajemné houkání sovy považovat za Hejkala.
Jsem ráda, že se této práci věnuji, a děkuji všem pedagogům na SPgŠ za krásná a bezstarostná léta svého mládí.
Vanda Prokšová