Super škola

„Paní učitelko, napište pár řádek do Almanachu,“ oslovila mě paní profesorka Stodůlková. A tak se ve vzpomínkách vracím o pár desítek let zpátky.

Březen 1963 – talentové přijímací zkoušky: přijmou prý jen 32 děvčat, jednu třídu. Tak to mám asi smůlu. Určitě zazpívám falešně, na tyč nevyšplhám, mám moc těžký zadek, běhat rychle taky moc neumím a snad na nás budou chtít i nějakou gymnastickou sestavu! No, nevím.

Srpen 1963 – vzali mě! Jedeme na chmel. Holky jsou docela fajn, štok už umím strhnout, ale načesat věrtel chmele je dřina. Ale je tu legrace a taky kluci z průmky z Hořovic.

Školní rok 1963 – 1964

Naše třída je velká a světlá, v rohu kamna na uhlí. Na intru je nás čtrnáct na pokoji, na kamnech na uhlí se dobře opékají topinky. Je tu plno legrace, ale i drobné neshody. Nakonec je z nás prima parta.

Profesorský sbor je nevelký, ale většinou velké osobnosti. Naše třídní, mladá, energická sportovkyně Zdeňka Juklíčková je přísná, ale férová s pochopením pro naše pubertální názory a nálady. Chtěla by z nás udělat také sportovkyně, ale bude to mít těžké a my asi taky. Pan profesor Josef Belfín nás zasvěcuje do psychologie a pedagogiky, má autoritu a smysl pro humor. Výborný malíř Jiří Karas nás má na výtvarnou výchovu. Milujeme jeho hodiny, jsou volnější a často chodíme malovat a kreslit do města nebo do přírody. Zpívat podle not, hrát na housle nás učí pan profesor Adolf Chrobák. Nemá rád dlouhé nehty, ani polodlouhé, ani zastřižené od špičky, jak velí móda. Říká nám, že v prvním ročníku nesmíme na kluky ani pomyslet, ve druhém se s nimi můžeme bavit, ve třetím kamarádit a teprve ve čtvrtém s nimi můžeme chodit. Číst knihy a chápat poezii nás chce naučit pan profesor Jaroslav Velíšek. Učí nás český jazyk a dějepis. Rozlišovat kytičky, broučky, zvířata, ale také lidské kosti a svaly nás učí při hodinách přírodopisu, biologie a zoologie pan profesor František Hampl, pečlivý a trochu puntičkářský, a proto se snažíme mít sešity i vědomosti uspořádané.

Školní rok 1964 – 1965

Ředitelem školy se stává náš oblíbený profesor Josef Belfín, kterému 19. března hrajeme a zpíváme píseň Pepí, Pepí, Pepíku, už přiletěli špačkové ……, aby nezkoušel.

Ale školu postihla také velmi smutná událost. Zemřel na záškrt pan profesor Satoranský. Nás neučil, ale všechny žákyně i profesorský sbor jeho smrt velmi zasáhla.

Školní rok 1967 – maturujeme!

Maturitní ples se vydařil, tak aby byla vydařená taky maturita. Ale jo, všechno dobře dopadlo. Já jsem ale maturovala až v září, stačila jsem se vdát a v maturitním týdnu v červnu porodit syna. Ve čtvrťáku už prý můžeme s klukama chodit…… Ale byla jsem skutečně výjimka.

Rok 2002 – abiturientský sraz po 35 letech!

Dobře se mi to počítá, mám stejně starého syna. Manžela mám taky stále stejného.

Setkáváme se už po čtrnácté, vždy i s naší milovanou třídní profesorkou Zdeňkou Krestovskou – Juklíčkovou. Vzpomínáme, chodíme se dívat, jak se naše škola mění k lepšímu, a přejeme jí dalších úspěšných 50 let.

Růžena Petrášová (Ja2rešová)