Půda a sklep

V „ porevolučním“ období čekala naši školu velká spousta změn. Především byla úsilím několika dobrodružných pedagogů postavena „půda“ neboli divadelní sál. A tam se začaly dít věci. Nejen nově pojatá dramatická výchova pod vedením Romana Musila, ale i koncerty studentů i profesionálů, vystoupení divadel a setkání školního klubu. Po úspěchu „půdy“ chtěli i ostatní tak pěkné zázemí. Postupně vznikl velký hudební sál a ateliér. Tyto nádherné prostory ještě více podněcovaly tvořivost  i soudržnost studentů a pedagogů. Jen kdyby tam nebývala taková zima… Některé z nás ale i přes tyto možnosti zůstaly věrné  sklepnímu doupěti“ a nebeských výšin ateliéru nikdy nedosáhly.

Zjistily jsme, že je možné být s učiteli  partnery, zažít ve škole i legraci a být tam zcela dobrovolně třeba až do večera. Zjistily jsme, jaké to je pracovat ve dvojicích, ve skupinách. Určovat si vlastní cíle a svobodně projevovat své názory. Dnes už víme, jaké to je scházet se v Berouně se „starými“ známými, kteří studovali spolu s námi, po nás, ale i dávno před námi. Se starými známými, kteří sem chodí už řadu let do svého zaměstnání. A každý, kdo se dostaví v předvánoční středu jakéhokoliv roku do „sklepa“, pozná, jak chutná vánočka od Jardy a týmu jeho momentálních studentů.

Zkrátka, v příjemném prostředí s příjemnými lidmi vznikají příjemná a pevná přátelství. A to nejen ta naše. /Jardo Janíku, je to již sedm let, co se takhle scházíme. A dokonce si píšeme normální dopisy. Nejen smsky a e-majly…/

Děkujeme!

Andrea Veselá a Radka Bradáčová